KRÁSNÉ VÁNOCE A PF 2023
MERRY CHRISTMAS AND PF 2023
Rubrika: Příspěvky
Veselé Velikonoce 2022
PŘÁNÍ
Ježíš
Ježíš a Marie
Ježíš a Marie výzva pro umělce,
kolik malířů i sochařů sáhlo po nástroji
opatrně, lehce.
V srdci pokoru, v ruce bázeň,
k výtvarné technice zaujali přísnou kázeň.
Marie úsměv blahosklonný,
dává pocítit trpělivost a sílu ženy,
matky hrdost a že má jistotu,
že syna božího věnovala světu.
Hledajíc zkratku, ke Kristovo počátku,
řečí obrysů i linky, oživují vzpomínky-
vzpínající ruce Krista, náklon jeho hlavy,
celý postoj jeho postavy
napovídá vnímavému:
Věř člověče mnou slovu řečenému!
Slyš, právě teď hovořím k člověku
současnému!
Eva Vojtelová©
Blance k sedmdesátinám
Balada o Blance k 70. blaženým letům
Na jednom z banketů,
řekla Blanka památeční větu:
„Co tak na Mount Blance,
tam zachtělo by se mi tance“.
Ani zbla nebojí se výšek,
na hřebenech je z ní smíšek.
Teď správný věk sedmdesát let je tu-pojedu na výlet, ještě ukážu světu!
Už žádné Krkonoše, Sněžka,
i Eiffelovka je směšná na mapě tečka.
Ohákne se jak teenager,
do světa žene se hrrr…
„Hurá, pryč od těch českých prdel“,
zvolá zplna hrdel.
Nejede ani na Litovel,
přesto, že náruč Jiříka ji očekává,
lehce sbohem mu dává…
i když je to holka pro lásku,
dala sama sobě sázku,
že vyšplhá si na tu nejvyšší stejnojmennou krásku.
Trochu zanedbala přípravu,
na tu velkolepou výpravu.
Bez mapy vzala si jen bágl, spacák, placku a metr,
co kdyby se horský šerpa ve výšce spletl.
Na úpatí v Nepálu,
kde krčí se Mount Everest,
svitlo jí, že už nemá páru,
a taky, že má v zeměpise díru a rest.
Zoufalým zrakem upřeným na vrchol,
nahnula si z placky a už byla chudák holka na mol.
„Já Tě zdolám, Ty lásko moje“- blábolaje,
„už vidím, jak vlajka má na vrcholu Tvém vlaje…“,
když tu vzbudila se s Jířou v posteli pod blankytně modrým povlečením,
celá šťastná, že je doma a výprava na nejvyšší horu bylo jen bláznivým sněním.
Tak vítej Blani na Tvých 70. narozenin vrcholu
a jako v tom snu, dívej se vždy nahoru!
napij se na zdraví všech nás,
ať se Ti jde k Tvým dalším vrcholům stále více lehce a snáz!
Eva Vojtelová©
Dárek kamarádce Věrce
Věruška 70 let
Sedmička je číslo šťastné,
s nulou spojené je úžasné…
Z malé holčičky se stala holka velká,
která se jen tak něčeho nepoleká.
Nezatajila by ani dech,
se zapleteným netopýrem ve vlasech.
V zralé tváři jí úsměv září,
tak jak v osmnácti ještě paří.
V duši má bohorodý klid a mír,
už dobře ví, co je to života vír.
Testosterony má dlouho na háku,
už dávno zná tu jejich pohádku.
Má jen Olinka svého,
a ani za nic na světě nedá dopustit na něho.
Takže, kdo by neměl rád tenhle věk,
měl by si nasadit okuláry…
a řeklo by se, že není žádný rek,
a ať jde do háje a hledá si máry.
Proto přání štěstíčka a zdravíčka a tak dál…
je jako mlácení prázdné slámy,
co by za to dnešní třicátník dal,
kdyby na tom byl tak,
jako Ty Věruško se sedmdesátinami!
Ale abys neřekla, tak pro formu,
Přeji Ti od teď novou životní normu:
Od Olinka denně snídani do postele
a kdo Tě naštve, toho klidně pošli do p…řírody.
Eva Vojtelová©
PŘEPRAVKA
Přepravka ke dřezu
V kuchyni pokládám si otázku
kam umístit hadru, mýdlo, houbičku i drátěnku,
a to všechno bez chaosu, ale ve skladu a ladu,
aby tvořilo to u dřezu i nějakou tu parádu.
Objevilo se jedno řešení,
které stávající bezútěšný stav mění-
bedýnka, dřevěná tyčka a keramické sítko
spolu se přetvořily v nové dítko.
To vyřešilo mé dilema,
kam k sakru s těma krámama…
K světu se hned hlásilo, hej ho, ho,
že každá nej kuchyň chce jen ho a ho!
Eva Vojtelová ©
Hlavy pomazané
Hlavy-krytky na plot
Já jsem hlava pomazaná,
tvrdí si vzájemně páni krytky,
ale je to pravda jimi nepoznaná,
že z výšky-na plotu tyčce
mají blíže ke zhaslé svíčce.
Pan Hodný, není dnes módní
pan Vesničan, je v městě jak Afričan,
pan Vtipálek, se pravého života lek,
pan Nostalgický, má splín vždycky,
pan Diktátor, je jak Terminátor.
Ještě zbylo tyček šest-
počet hlav pro jejich čest.
Napiš v komentáři,
která povaha v tvém životě září,
toho z hlíny vytvořím a na plot vyvěsím.
Pospěš, krytky z plastu
od výrobce popraskaly,
pomazané hlavy je dobře nahradily.
V čase prodlení
se tyčky v hromádku rzi promění-
a to už není umění…
Eva Vojtelová ©
V E J C E
VEJCE
Co bylo dřív vejce, nebo slepice,
vyvstává v mysli mé filosofická otázka nejvíce.
Obojí boží dílo pojí,
to mou zvědavost pátrat dál neukojí.
Když Bůh stvořil nejdřív slepici,
netvořil tak trochu spící?
A když vejce,
to zahříval je On sám v ruce?
Jsou to záhady, mění se mi nálady.
Budu radši věřit
a ne pozemsky měřit.
Jen On ví, co důležité jest
a kdy a co v první řad povznést.
Eva Vojtelová ©
Věšák Kůň a Vlčák
VĚŠÁK
Věšák, je věcí,
který není od věci.
Může ho mít fešák,
pěkný narcista a čtverák,
co rád se každou chvíli musí převléci.
I sličná dívka, odloží svůj šat,
na věšák, než odhodlá se jíti spát.
Má to ale jeden háček,
kam své svršky dá miláček.
Nedivte se je to chlap,
spadnou tam, kde zůstal stát.
To věšáku přijde líto…
je to ale jelito,
vždyť na jeho spoďáry,
jsou ještě volné háčků dva páry!
Ale radši mlčí,
v duchu přeje dobrou noc,
ať hluboký spánek určí,
jak moc něžné sny budou míti nad nimi moc.
Eva Vojtelová ©
Na výrobu věšáků bylo použito:
Javorové dřevo frézované horní frézkou pro zapuštění ornamentu, keramické ornamenty vytvořené podle překližkových šablon od https://www,vyrejeme.cz, epoxidová pryskyřice s fosforeskujícím pigmentem, kovové věšáky, kovové pásky k zavěšení celého věšáku na zeď, lodní lak.