PŘÁNÍ
Štítek: Přání
Blance k sedmdesátinám
Balada o Blance k 70. blaženým letům
Na jednom z banketů,
řekla Blanka památeční větu:
„Co tak na Mount Blance,
tam zachtělo by se mi tance“.
Ani zbla nebojí se výšek,
na hřebenech je z ní smíšek.
Teď správný věk sedmdesát let je tu-pojedu na výlet, ještě ukážu světu!
Už žádné Krkonoše, Sněžka,
i Eiffelovka je směšná na mapě tečka.
Ohákne se jak teenager,
do světa žene se hrrr…
„Hurá, pryč od těch českých prdel“,
zvolá zplna hrdel.
Nejede ani na Litovel,
přesto, že náruč Jiříka ji očekává,
lehce sbohem mu dává…
i když je to holka pro lásku,
dala sama sobě sázku,
že vyšplhá si na tu nejvyšší stejnojmennou krásku.
Trochu zanedbala přípravu,
na tu velkolepou výpravu.
Bez mapy vzala si jen bágl, spacák, placku a metr,
co kdyby se horský šerpa ve výšce spletl.
Na úpatí v Nepálu,
kde krčí se Mount Everest,
svitlo jí, že už nemá páru,
a taky, že má v zeměpise díru a rest.
Zoufalým zrakem upřeným na vrchol,
nahnula si z placky a už byla chudák holka na mol.
„Já Tě zdolám, Ty lásko moje“- blábolaje,
„už vidím, jak vlajka má na vrcholu Tvém vlaje…“,
když tu vzbudila se s Jířou v posteli pod blankytně modrým povlečením,
celá šťastná, že je doma a výprava na nejvyšší horu bylo jen bláznivým sněním.
Tak vítej Blani na Tvých 70. narozenin vrcholu
a jako v tom snu, dívej se vždy nahoru!
napij se na zdraví všech nás,
ať se Ti jde k Tvým dalším vrcholům stále více lehce a snáz!
Eva Vojtelová©
Dárek kamarádce Věrce
Věruška 70 let
Sedmička je číslo šťastné,
s nulou spojené je úžasné…
Z malé holčičky se stala holka velká,
která se jen tak něčeho nepoleká.
Nezatajila by ani dech,
se zapleteným netopýrem ve vlasech.
V zralé tváři jí úsměv září,
tak jak v osmnácti ještě paří.
V duši má bohorodý klid a mír,
už dobře ví, co je to života vír.
Testosterony má dlouho na háku,
už dávno zná tu jejich pohádku.
Má jen Olinka svého,
a ani za nic na světě nedá dopustit na něho.
Takže, kdo by neměl rád tenhle věk,
měl by si nasadit okuláry…
a řeklo by se, že není žádný rek,
a ať jde do háje a hledá si máry.
Proto přání štěstíčka a zdravíčka a tak dál…
je jako mlácení prázdné slámy,
co by za to dnešní třicátník dal,
kdyby na tom byl tak,
jako Ty Věruško se sedmdesátinami!
Ale abys neřekla, tak pro formu,
Přeji Ti od teď novou životní normu:
Od Olinka denně snídani do postele
a kdo Tě naštve, toho klidně pošli do p…řírody.
Eva Vojtelová©
Příběh o krokodýlovi
Náš třiasedmdesátiletý Pepa
znalý světa i svět zná ho-
s Láďou Hruškou jsou jedno táhlo.
Proto ceníme si jeho přízně, toho šikovnýho kluka,
s důvěrou svěříme mu s technikou v domě svá muka.
Nešla nám zářivka, bojler, do dřezu vodovod,
komu by nepřišel hodinový manžel vhod.
Pepa to rozsek: Podívám se tomu na zoubek! Řek!
Vyzbrojen zkoušečkou,
by ukojil zvědavost svou všetečnou,
zapojil krokodýlky,
zda nejsou porušeny některé dílky.
Když sbalil svoje nářadí, tak shledal,
že jeden krokodýl mu chybí a chudák bědoval…
Hledali jsme i po zemi, dokonce po čtyřech,
po krokodýlku ani vzdech.
Po nějakém čase,
krokodýl sám objevil se.
Pepo, ty jsi ale chovatel,
ve výchově stojíš asi za pěkný pakatel.
Krokodýlek zřejmě ronil slzy,
že usouží se steskem po páníčkovi brzy.
A jak tak sám bez dozoru žil,
ouva, někde se Ti spustil a rozmnožil.
Ve jménu Tvé narozeninové oslavy,
vracíme Ti ho-o život neměj obavy.
Neboť vyřezán je z našeho javoru,
ať nemusíš pracně krotit tu potvoru.
Naší dobrou radou se řiď:
Proboha, jen nepořizuj si ho živého,
chraň si svoji řiť,
ať můžem slavit další roky života Tvého!
Eva Vojtelová©
Ukázka, jak příběh může inspirovat k výrobě dárku.
KRÁSNÉ VELIKONOČNÍ SVÁTKY
JARO MÉHO DĚTSTVÍ
Na své dětství nostalgicky
rozpomínám si jen,
jak jsme z jara jako malé holky vždycky
vykoukly z okna ven
a už jsme z domu vyběhly, žádné kecky,
jen tak – naboso jen.
Užít si tepla prvního jarního paprsku,
splynout s ledovým proudem našeho
potoku.
Kochat se sněhovými koblížky posledními
jak prodírají se první sněženky jimi.
Doslova dětsky bezcitně urvaly jsme první
kočičky,
neuvědomujíc si, že je to první potrava pro
včeličky.
Pak honem, máma k obědu volá
a vytrhne nás z dobrodružství kola.
Předaly jsme jí pozdrav jara do vázy
ten důkaz dětské nevědomosti a zkázy.
K večeru nám rudly líce,
energie bylo čím dál více,
zdálo se nám bezmála,
že lítat venku můžeme až do rána.
Mámy k večeři volání
ukončuje noci vábení.
Běda, kdo včas nepřišel,
dobývat se do postele přes chlívek musel.
A tak to bylo vážení,
jiná doba a stojí za zvážení,
to staré doby zlato,
nestálo by to za to,
není na čase její vrácení?
Eva Vojtelová©
Nový rok 2021 je v dohledu.
Vážení a milí příznivci,
všichni múzou políbení keramici,
mohlo by se zdát,
že se nám to tu chtělo všechno vzdát.
Když rok dva tisíce dvacet
skokem úspěšně se načet,
vzápětí hned na jaře,
všem nám plivl do tváře.
Tak nic, řekli si, ať si,
okolnosti se zdají býti silnější,
o to víc my budeme pilnější.
Vždy před každým výpalem,
po výsledku nedočkavě prahnem.
Těžká práce je za námi,
sláva, jsme před úspěchu branami!
Nový rok 2021 je v dohledu,
kéž by značil konečně konec covidu!
Základem je zdraví a my-
to je ta pravá hojnost,
a když jsou ruce od hlíny,
není keramiků větší štěstí a spokojenost.
Tak to vše Vám přeji keramici milí
v r.2021 k vaší píli ještě hodně síly,
a k tomu shůry daných inspiračních darů dosti
ať utápíte se v mořích radosti z tvořivosti!!!
Vaše Eva Vojtelová
Nové dárky pro mé přátele
Krásné Velikonoce Vám všem…
