Balada o Blance k 70. blaženým letům

Na jednom z banketů,
řekla Blanka památeční větu:
„Co tak na Mount Blance,
tam zachtělo by se mi tance“.

Ani zbla nebojí se výšek,
na hřebenech je z ní smíšek.
Teď správný věk sedmdesát let je tu-pojedu na výlet, ještě ukážu světu!
Už žádné Krkonoše, Sněžka,
i Eiffelovka je směšná na mapě tečka.

Ohákne se jak teenager,
do světa žene se hrrr…
„Hurá, pryč od těch českých prdel“,
zvolá zplna hrdel.
Nejede ani na Litovel,
přesto, že náruč Jiříka ji očekává,
lehce sbohem mu dává…
i když je to holka pro lásku,
dala sama sobě sázku,
že vyšplhá si na tu nejvyšší stejnojmennou krásku.

Trochu zanedbala přípravu,
na tu velkolepou výpravu.

Bez mapy vzala si jen bágl, spacák, placku a metr,
co kdyby se horský šerpa ve výšce spletl.
Na úpatí v Nepálu,
kde krčí se Mount Everest,
svitlo jí, že už nemá páru,
a taky, že má v zeměpise díru a rest.

Zoufalým zrakem upřeným na vrchol,
nahnula si z placky a už byla chudák holka na mol.
„Já Tě zdolám, Ty lásko moje“- blábolaje,
„už vidím, jak vlajka má na vrcholu Tvém vlaje…“,
když tu vzbudila se s Jířou v posteli pod blankytně modrým povlečením,
celá šťastná, že je doma a výprava na nejvyšší horu bylo jen bláznivým sněním.

Tak vítej Blani na Tvých 70. narozenin vrcholu
a jako v tom snu, dívej se vždy nahoru!
napij se na zdraví všech nás,
ať se Ti jde k Tvým dalším vrcholům stále více lehce a snáz!

Eva Vojtelová©