Balada o Blance k 70. blaženým letům

Na jednom z banketů,
řekla Blanka památeční větu:
„Co tak na Mount Blance,
tam zachtělo by se mi tance“.

Ani zbla nebojí se výšek,
na hřebenech je z ní smíšek.
Teď správný věk sedmdesát let je tu-pojedu na výlet, ještě ukážu světu!
Už žádné Krkonoše, Sněžka,
i Eiffelovka je směšná na mapě tečka.

Ohákne se jak teenager,
do světa žene se hrrr…
„Hurá, pryč od těch českých prdel“,
zvolá zplna hrdel.
Nejede ani na Litovel,
přesto, že náruč Jiříka ji očekává,
lehce sbohem mu dává…
i když je to holka pro lásku,
dala sama sobě sázku,
že vyšplhá si na tu nejvyšší stejnojmennou krásku.

Trochu zanedbala přípravu,
na tu velkolepou výpravu.

Bez mapy vzala si jen bágl, spacák, placku a metr,
co kdyby se horský šerpa ve výšce spletl.
Na úpatí v Nepálu,
kde krčí se Mount Everest,
svitlo jí, že už nemá páru,
a taky, že má v zeměpise díru a rest.

Zoufalým zrakem upřeným na vrchol,
nahnula si z placky a už byla chudák holka na mol.
„Já Tě zdolám, Ty lásko moje“- blábolaje,
„už vidím, jak vlajka má na vrcholu Tvém vlaje…“,
když tu vzbudila se s Jířou v posteli pod blankytně modrým povlečením,
celá šťastná, že je doma a výprava na nejvyšší horu bylo jen bláznivým sněním.

Tak vítej Blani na Tvých 70. narozenin vrcholu
a jako v tom snu, dívej se vždy nahoru!
napij se na zdraví všech nás,
ať se Ti jde k Tvým dalším vrcholům stále více lehce a snáz!

Eva Vojtelová©

Věruška 70 let

Sedmička je číslo šťastné,
s nulou spojené je úžasné…

Z malé holčičky se stala holka velká,
která se jen tak něčeho nepoleká.

Nezatajila by ani dech,
se zapleteným netopýrem ve vlasech.

V zralé tváři jí úsměv září,
tak jak v osmnácti ještě paří.

V duši má bohorodý klid a mír,
už dobře ví, co je to života vír.

Testosterony má dlouho na háku,
už dávno zná tu jejich pohádku.

Má jen Olinka svého,
a ani za nic na světě nedá dopustit na něho.

Takže, kdo by neměl rád tenhle věk,
měl by si nasadit okuláry…
a řeklo by se, že není žádný rek,
a ať jde do háje a hledá si máry.

Proto přání štěstíčka a zdravíčka a tak dál…
je jako mlácení prázdné slámy,
co by za to dnešní třicátník dal,
kdyby na tom byl tak,
jako Ty Věruško se sedmdesátinami!

Ale abys neřekla, tak pro formu,
Přeji Ti od teď novou životní normu:

Od Olinka denně snídani do postele
a kdo Tě naštve, toho klidně pošli do p…řírody.

Eva Vojtelová©

Přepravka ke dřezu

V kuchyni pokládám si otázku

kam umístit hadru, mýdlo, houbičku i drátěnku,

a to všechno bez chaosu, ale ve skladu a ladu,

aby tvořilo to u dřezu i nějakou tu parádu.

Objevilo se jedno řešení,

které stávající bezútěšný stav mění-

bedýnka, dřevěná tyčka a keramické sítko

spolu se přetvořily v nové dítko.

To vyřešilo mé dilema,

kam k sakru s těma krámama…

K světu se hned hlásilo, hej ho, ho,

že každá nej kuchyň chce jen ho a ho!

Eva Vojtelová ©

VĚŠÁK

Věšák, je věcí,

který není od věci.

Může ho mít fešák,

pěkný narcista a čtverák,

co rád se každou chvíli musí převléci.

I sličná dívka, odloží svůj šat,

na věšák, než odhodlá se jíti spát.

Má to ale jeden háček,

kam své svršky dá miláček.

Nedivte se je to chlap,

spadnou tam, kde zůstal stát.

To věšáku přijde líto…

je to ale jelito,

vždyť na jeho spoďáry,

jsou ještě volné háčků dva páry!

Ale radši mlčí,

v duchu přeje dobrou noc,

ať hluboký spánek určí,

jak moc něžné sny budou míti nad nimi moc.

Eva Vojtelová ©

Na výrobu věšáků bylo použito:

Javorové dřevo frézované horní frézkou pro zapuštění ornamentu, keramické ornamenty vytvořené podle překližkových šablon od https://www,vyrejeme.cz, epoxidová pryskyřice s fosforeskujícím pigmentem, kovové věšáky, kovové pásky k zavěšení celého věšáku na zeď, lodní lak.

Příběh o krokodýlovi

Náš třiasedmdesátiletý Pepa

znalý světa i svět zná ho-

s Láďou Hruškou jsou jedno táhlo.

Proto ceníme si jeho přízně, toho šikovnýho kluka,

s důvěrou svěříme mu s technikou v domě svá muka.

Nešla nám zářivka, bojler, do dřezu vodovod,

komu by nepřišel hodinový manžel vhod.

Pepa to rozsek: Podívám se tomu na zoubek! Řek!

Vyzbrojen zkoušečkou,

by ukojil zvědavost svou všetečnou,

zapojil krokodýlky,

zda nejsou porušeny některé dílky.

Když sbalil svoje nářadí, tak shledal,

že jeden krokodýl mu chybí a chudák bědoval…

Hledali jsme i po zemi, dokonce po čtyřech,

po krokodýlku ani vzdech.

Po nějakém čase,

krokodýl sám objevil se.

Pepo, ty jsi ale chovatel,

ve výchově stojíš asi za pěkný pakatel.

Krokodýlek zřejmě ronil slzy,

že usouží se steskem po páníčkovi brzy.

A jak tak sám bez dozoru žil,

ouva, někde se Ti spustil a rozmnožil.

Ve jménu Tvé narozeninové oslavy,

vracíme Ti ho-o život neměj obavy.

Neboť vyřezán je z našeho javoru,

ať nemusíš pracně krotit tu potvoru.

Naší dobrou radou se řiď:

Proboha, jen nepořizuj si ho živého,

chraň si svoji řiť,

ať můžem slavit další roky života Tvého!

Eva Vojtelová©

Ukázka, jak příběh může inspirovat k výrobě dárku.

Čtyři roční období

ROK

Jsou to čtyři sourozenci,

v kráse nemají konkurenci.

Držíc se ruku v ruce,

na zemi se střídají,

v divech pomáhá jim slunce,

když zem svou líc k němu jinak nastaví.

Každý má svou náladu,

a dělají vždy parádu.

Jaro se listím, kvítím obléká,

podzim ten zas naopak se svléká.

Léto plné energie,

veškerým žije životem,

zima vše peřinou přikryje

a pak lehkým mrazivým vánkem

uspí vše, co spí zimním spánkem.

Nemají mezi sebou potíže,

s radostí si předávají otěže,

první nastoupí jaro,

po něm léto, podzim teplo uzavírá,

a je tu zima, mráz vše svírá.

Každý má rád jiné období,

na ty ostatní se i zlobí.

Kdo je se mnou, hlaste se,

já miluji celý rok a bez recese.

Mgr. Eva Vojtelová ©

Takto mi doma vládne jaro…a takto jeho sourozenci odpočívají na skříni a čekají na svůj čas…

Kaktus

KAKTUS

Kaktusu, nedáš jen tak pusu,

trnité má tělo,

to by se ani pohladit nechtělo.

Ale je tu dobrá zpráva,

jednou za čas květ nám dává.

Pak teprve je potěšením pro oko,

stane se vhodným objektem pro foto.

Fantasii probudí a dere se otázka,

odkud pochází a nebude to asi procházka.

Domovinu má nejspíš v Jižní Americe.

pak množili ho v Horní, Dolní Kotěhůlce.

Je objektem vášně, přímo závislosti,

všech kaktusářů až do morku kosti.

Zdá se, že kromě krásy,

kaktus nic k užitku nepřináší.

Kdo si chce dát do nosa,

zapomene na kaktusa.

Pořídí si sukulenta, je také květináče

host,

s kaktusem je jedna velká podobnost.

Udělá si tekylu, nebo z aloe vera tinkturu

a to všechno pro zdraví a sobě na míru.

Eva Vojtelová©

Sněhulák

SNĚHULÁK

Sněhulák radostí huláká: “ Jémine,

už není zima na draka-Pepine“!

Umenšily se počty letů-

konečně máme zimu k světu.

Jako za starých časů dobrých,

ledový dech na nás dých,

rampouchy visí ze střech,

zima třeští v domů zdech.

Snížek vmetá dětem do tváří,

vlhké políčky až rudě září.

Kdo by to řek, to je legrace,

pravou zimu poznají i ti,

co ji dosud neznají –

i dnešní mladá generace.

To je jedno z pozitiv,

doby plné negativ-

se sněhulákem si hulákej,

sněhové koule kutálej.

Sláva sněhulák už není jedináček-

konečně má brášku Jémináček.

Eva Vojtelová©

Vlastnoruční Ježíšek babičky pro vnučku a dvě morčata.

Návrh patra — Plánek – patro pro morčata – tak to začalo….

Tři dny bez polední přestávky na kávu, meditaci zabral tento dárek pro vnučku i pro dvě morčátka. Všichni měli velkou radost a já také, že se líbil a že ten čas a námaha stály za to.

Vyrobili jste také něco k Ježíšku na místo jeho nákupu? Napište do komentáře…

Venkovní teploměr Lesní studánka

BÁSEŇ O BÁSNI?

Promiňte J.V. Sládku,

a nebo jste rád?

Že jsem použila Vašich řádků,

a dobře udělala snad.

Tak jako Vy tu krásu přírody

umíte nádherně popsat básně slovy,

tak bych i já chtěla dosáhnout té shody,

jinou mluvou, díky země, hlíny promluvy.

Doufám jen, že každý návštěvník,

který projde dveřmi našimi,

se zastaví na chvíli, okamžik

a skloní se nad slovy Vašimi…

a při tom také pohlédne

na dílo ruky mé…

Eva Vojtelová©

Venkovní teploměr — Teploměr Lesní studánka

Balada o Blance k 70. blaženým letům

Na jednom z banketů, řekla Blanka památeční větu: „Co tak na Mount Blance, tam zachtělo by se mi tance“.

Ani zbla nebojí se výšek, na hřebenech je z ní smíšek. Teď správný věk sedmdesát let je tu-pojedu na výlet, ještě ukážu světu! Už žádné Krkonoše, Sněžka, i Eiffelovka je směšná na mapě tečka.

Trochu zanedbala přípravu, na tu velkolepou výpravu.

Bez mapy vzala si jen bágl, spacák, placku a metr, co kdyby se horský šerpa ve výšce spletl. Na úpatí v Nepálu, kde krčí se Mount Everest, svitlo jí, že už nemá páru, a taky, že má v zeměpise díru a rest.

Tak vítej Blani na Tvých 70. narozenin vrcholu a jako v tom snu, dívej se vždy nahoru! napij se na zdraví všech nás, ať se Ti jde k Tvým dalším vrcholům stále více lehce a snáz!

Eva Vojtelová©

Věruška 70 let

Sedmička je číslo šťastné, s nulou spojené je úžasné…

Z malé holčičky se stala holka velká, která se jen tak něčeho nepoleká.

Nezatajila by ani dech, se zapleteným netopýrem ve vlasech.

V zralé tváři jí úsměv září, tak jak v osmnácti ještě paří.

V duši má bohorodý klid a mír, už dobře ví, co je to života vír.

Testosterony má dlouho na háku, už dávno zná tu jejich pohádku.

Má jen Olinka svého, a ani za nic na světě nedá dopustit na něho.

Takže, kdo by neměl rád tenhle věk, měl by si nasadit okuláry… a řeklo by se, že není žádný rek, a ať jde do háje a hledá si máry.

Proto přání štěstíčka a zdravíčka a tak dál… je jako mlácení prázdné slámy, co by za to dnešní třicátník dal, kdyby na tom byl tak, jako Ty Věruško se sedmdesátinami!

Ale abys neřekla, tak pro formu, Přeji Ti od teď novou životní normu:

Od Olinka denně snídani do postele a kdo Tě naštve, toho klidně pošli do p…řírody.

Eva Vojtelová©

Přepravka ke dřezu

V kuchyni pokládám si otázku

kam umístit hadru, mýdlo, houbičku i drátěnku,

a to všechno bez chaosu, ale ve skladu a ladu,

aby tvořilo to u dřezu i nějakou tu parádu.

Objevilo se jedno řešení,

které stávající bezútěšný stav mění-

bedýnka, dřevěná tyčka a keramické sítko

spolu se přetvořily v nové dítko.

To vyřešilo mé dilema,

kam k sakru s těma krámama…

K světu se hned hlásilo, hej ho, ho,

že každá nej kuchyň chce jen ho a ho!

Eva Vojtelová ©

VĚŠÁK

Věšák, je věcí,

který není od věci.

Může ho mít fešák,

pěkný narcista a čtverák,

co rád se každou chvíli musí převléci.

I sličná dívka, odloží svůj šat,

na věšák, než odhodlá se jíti spát.

Má to ale jeden háček,

kam své svršky dá miláček.

Nedivte se je to chlap,

spadnou tam, kde zůstal stát.

To věšáku přijde líto…

je to ale jelito,

vždyť na jeho spoďáry,

jsou ještě volné háčků dva páry!

Ale radši mlčí,

v duchu přeje dobrou noc,

ať hluboký spánek určí,

jak moc něžné sny budou míti nad nimi moc.

Náš třiasedmdesátiletý Pepa

znalý světa i svět zná ho-

s Láďou Hruškou jsou jedno táhlo.

Proto ceníme si jeho přízně, toho šikovnýho kluka,

s důvěrou svěříme mu s technikou v domě svá muka.

Nešla nám zářivka, bojler, do dřezu vodovod,

komu by nepřišel hodinový manžel vhod.

Pepa to rozsek: Podívám se tomu na zoubek! Řek!

Vyzbrojen zkoušečkou,

by ukojil zvědavost svou všetečnou,

zapojil krokodýlky,

zda nejsou porušeny některé dílky.

Když sbalil svoje nářadí, tak shledal,

že jeden krokodýl mu chybí a chudák bědoval…

Hledali jsme i po zemi, dokonce po čtyřech,

po krokodýlku ani vzdech.

Po nějakém čase,

krokodýl sám objevil se.

Pepo, ty jsi ale chovatel,

ve výchově stojíš asi za pěkný pakatel.

Krokodýlek zřejmě ronil slzy,

že usouží se steskem po páníčkovi brzy.

A jak tak sám bez dozoru žil,

ouva, někde se Ti spustil a rozmnožil.

Ve jménu Tvé narozeninové oslavy,

vracíme Ti ho-o život neměj obavy.

Na jednom z banketů,
řekla Blanka památeční větu:
„Co tak na Mount Blance,
tam zachtělo by se mi tance“.

Ani zbla nebojí se výšek,
na hřebenech je z ní smíšek.
Teď správný věk sedmdesát let je tu-pojedu na výlet, ještě ukážu světu!
Už žádné Krkonoše, Sněžka,
i Eiffelovka je směšná na mapě tečka.

Trochu zanedbala přípravu,
na tu velkolepou výpravu.

Bez mapy vzala si jen bágl, spacák, placku a metr,
co kdyby se horský šerpa ve výšce spletl.
Na úpatí v Nepálu,
kde krčí se Mount Everest,
svitlo jí, že už nemá páru,
a taky, že má v zeměpise díru a rest.

Tak vítej Blani na Tvých 70. narozenin vrcholu
a jako v tom snu, dívej se vždy nahoru!
napij se na zdraví všech nás,
ať se Ti jde k Tvým dalším vrcholům stále více lehce a snáz!

Sedmička je číslo šťastné,
s nulou spojené je úžasné…

Z malé holčičky se stala holka velká,
která se jen tak něčeho nepoleká.

Nezatajila by ani dech,
se zapleteným netopýrem ve vlasech.

V zralé tváři jí úsměv září,
tak jak v osmnácti ještě paří.

V duši má bohorodý klid a mír,
už dobře ví, co je to života vír.

Testosterony má dlouho na háku,
už dávno zná tu jejich pohádku.

Má jen Olinka svého,
a ani za nic na světě nedá dopustit na něho.

Takže, kdo by neměl rád tenhle věk,
měl by si nasadit okuláry…
a řeklo by se, že není žádný rek,
a ať jde do háje a hledá si máry.

Proto přání štěstíčka a zdravíčka a tak dál…
je jako mlácení prázdné slámy,
co by za to dnešní třicátník dal,
kdyby na tom byl tak,
jako Ty Věruško se sedmdesátinami!

Ale abys neřekla, tak pro formu,
Přeji Ti od teď novou životní normu:

Od Olinka denně snídani do postele
a kdo Tě naštve, toho klidně pošli do p…řírody.