Náš třiasedmdesátiletý Pepa
znalý světa i svět zná ho-
s Láďou Hruškou jsou jedno táhlo.
Proto ceníme si jeho přízně, toho šikovnýho kluka,
s důvěrou svěříme mu s technikou v domě svá muka.
Nešla nám zářivka, bojler, do dřezu vodovod,
komu by nepřišel hodinový manžel vhod.
Pepa to rozsek: Podívám se tomu na zoubek! Řek!
Vyzbrojen zkoušečkou,
by ukojil zvědavost svou všetečnou,
zapojil krokodýlky,
zda nejsou porušeny některé dílky.
Když sbalil svoje nářadí, tak shledal,
že jeden krokodýl mu chybí a chudák bědoval…
Hledali jsme i po zemi, dokonce po čtyřech,
po krokodýlku ani vzdech.
Po nějakém čase,
krokodýl sám objevil se.
Pepo, ty jsi ale chovatel,
ve výchově stojíš asi za pěkný pakatel.
Krokodýlek zřejmě ronil slzy,
že usouží se steskem po páníčkovi brzy.
A jak tak sám bez dozoru žil,
ouva, někde se Ti spustil a rozmnožil.
Ve jménu Tvé narozeninové oslavy,
vracíme Ti ho-o život neměj obavy.
Neboť vyřezán je z našeho javoru,
ať nemusíš pracně krotit tu potvoru.
Naší dobrou radou se řiď:
Proboha, jen nepořizuj si ho živého,
chraň si svoji řiť,
ať můžem slavit další roky života Tvého!
Eva Vojtelová©
Ukázka, jak příběh může inspirovat k výrobě dárku.