Ježíš a Marie

Ježíš a Marie výzva pro umělce,

kolik malířů i sochařů sáhlo po nástroji

opatrně, lehce.

V srdci pokoru, v ruce bázeň,

k výtvarné technice zaujali přísnou kázeň.

Marie úsměv blahosklonný,

dává pocítit trpělivost a sílu ženy,

matky hrdost a že má jistotu,

že syna božího věnovala světu.

Hledajíc zkratku, ke Kristovo počátku,

řečí obrysů i linky, oživují vzpomínky-

vzpínající ruce Krista, náklon jeho hlavy,

celý postoj jeho postavy

napovídá vnímavému:

Věř člověče mnou slovu řečenému!

Slyš, právě teď hovořím k člověku

současnému!

Eva Vojtelová©

Věruška 70 let

Sedmička je číslo šťastné,
s nulou spojené je úžasné…

Z malé holčičky se stala holka velká,
která se jen tak něčeho nepoleká.

Nezatajila by ani dech,
se zapleteným netopýrem ve vlasech.

V zralé tváři jí úsměv září,
tak jak v osmnácti ještě paří.

V duši má bohorodý klid a mír,
už dobře ví, co je to života vír.

Testosterony má dlouho na háku,
už dávno zná tu jejich pohádku.

Má jen Olinka svého,
a ani za nic na světě nedá dopustit na něho.

Takže, kdo by neměl rád tenhle věk,
měl by si nasadit okuláry…
a řeklo by se, že není žádný rek,
a ať jde do háje a hledá si máry.

Proto přání štěstíčka a zdravíčka a tak dál…
je jako mlácení prázdné slámy,
co by za to dnešní třicátník dal,
kdyby na tom byl tak,
jako Ty Věruško se sedmdesátinami!

Ale abys neřekla, tak pro formu,
Přeji Ti od teď novou životní normu:

Od Olinka denně snídani do postele
a kdo Tě naštve, toho klidně pošli do p…řírody.

Eva Vojtelová©

Přepravka ke dřezu

V kuchyni pokládám si otázku

kam umístit hadru, mýdlo, houbičku i drátěnku,

a to všechno bez chaosu, ale ve skladu a ladu,

aby tvořilo to u dřezu i nějakou tu parádu.

Objevilo se jedno řešení,

které stávající bezútěšný stav mění-

bedýnka, dřevěná tyčka a keramické sítko

spolu se přetvořily v nové dítko.

To vyřešilo mé dilema,

kam k sakru s těma krámama…

K světu se hned hlásilo, hej ho, ho,

že každá nej kuchyň chce jen ho a ho!

Eva Vojtelová ©

Hlavy-krytky na plot

Já jsem hlava pomazaná,

tvrdí si vzájemně páni krytky,

ale je to pravda jimi nepoznaná,

že z výšky-na plotu tyčce

mají blíže ke zhaslé svíčce.

Pan Hodný, není dnes módní

pan Vesničan, je v městě jak Afričan,

pan Vtipálek, se pravého života lek,

pan Nostalgický, má splín vždycky,

pan Diktátor, je jak Terminátor.

Ještě zbylo tyček šest-

počet hlav pro jejich čest.

Napiš v komentáři,

která povaha v tvém životě září,

toho z hlíny vytvořím a na plot vyvěsím.

Pospěš, krytky z plastu

od výrobce popraskaly,

pomazané hlavy je dobře nahradily.

V čase prodlení

se tyčky v hromádku rzi promění-

a to už není umění…

Eva Vojtelová ©

V E J C E

VEJCE

Co bylo dřív vejce, nebo slepice,

vyvstává v mysli mé filosofická otázka nejvíce.

Obojí boží dílo pojí,

to mou zvědavost pátrat dál neukojí.

Když Bůh stvořil nejdřív slepici,

netvořil tak trochu spící?

A když vejce,

to zahříval je On sám v ruce?

Jsou to záhady, mění se mi nálady.

Budu radši věřit

a ne pozemsky měřit.

Jen On ví, co důležité jest

a kdy a co v první řad povznést.

Eva Vojtelová ©

VĚŠÁK

Věšák, je věcí,

který není od věci.

Může ho mít fešák,

pěkný narcista a čtverák,

co rád se každou chvíli musí převléci.

I sličná dívka, odloží svůj šat,

na věšák, než odhodlá se jíti spát.

Má to ale jeden háček,

kam své svršky dá miláček.

Nedivte se je to chlap,

spadnou tam, kde zůstal stát.

To věšáku přijde líto…

je to ale jelito,

vždyť na jeho spoďáry,

jsou ještě volné háčků dva páry!

Ale radši mlčí,

v duchu přeje dobrou noc,

ať hluboký spánek určí,

jak moc něžné sny budou míti nad nimi moc.

Eva Vojtelová ©

Na výrobu věšáků bylo použito:

Javorové dřevo frézované horní frézkou pro zapuštění ornamentu, keramické ornamenty vytvořené podle překližkových šablon od https://www,vyrejeme.cz, epoxidová pryskyřice s fosforeskujícím pigmentem, kovové věšáky, kovové pásky k zavěšení celého věšáku na zeď, lodní lak.

Tři košíčky

TŘI KOŠÍČKY

Tři košíčky pro oříšky, dobrou chuť veveřičky.

Tři košíčky pro houbičky, dobrou chuť kuchařičky.

Tři košíčky pro cukrlátka, dobrou chuť boubelátka.

Tři košíčky pro šití, musí švadlenky míti.

Tři košíčky prázdné, koupají se lístečky na dně.

Eva Vojtelová ©

Čtyři roční období

ROK

Jsou to čtyři sourozenci,

v kráse nemají konkurenci.

Držíc se ruku v ruce,

na zemi se střídají,

v divech pomáhá jim slunce,

když zem svou líc k němu jinak nastaví.

Každý má svou náladu,

a dělají vždy parádu.

Jaro se listím, kvítím obléká,

podzim ten zas naopak se svléká.

Léto plné energie,

veškerým žije životem,

zima vše peřinou přikryje

a pak lehkým mrazivým vánkem

uspí vše, co spí zimním spánkem.

Nemají mezi sebou potíže,

s radostí si předávají otěže,

první nastoupí jaro,

po něm léto, podzim teplo uzavírá,

a je tu zima, mráz vše svírá.

Každý má rád jiné období,

na ty ostatní se i zlobí.

Kdo je se mnou, hlaste se,

já miluji celý rok a bez recese.

Mgr. Eva Vojtelová ©

Takto mi doma vládne jaro…a takto jeho sourozenci odpočívají na skříni a čekají na svůj čas…

Kaktus

KAKTUS

Kaktusu, nedáš jen tak pusu,

trnité má tělo,

to by se ani pohladit nechtělo.

Ale je tu dobrá zpráva,

jednou za čas květ nám dává.

Pak teprve je potěšením pro oko,

stane se vhodným objektem pro foto.

Fantasii probudí a dere se otázka,

odkud pochází a nebude to asi procházka.

Domovinu má nejspíš v Jižní Americe.

pak množili ho v Horní, Dolní Kotěhůlce.

Je objektem vášně, přímo závislosti,

všech kaktusářů až do morku kosti.

Zdá se, že kromě krásy,

kaktus nic k užitku nepřináší.

Kdo si chce dát do nosa,

zapomene na kaktusa.

Pořídí si sukulenta, je také květináče

host,

s kaktusem je jedna velká podobnost.

Udělá si tekylu, nebo z aloe vera tinkturu

a to všechno pro zdraví a sobě na míru.

Eva Vojtelová©

KRÁSNÉ VELIKONOČNÍ SVÁTKY

JARO MÉHO DĚTSTVÍ

Na své dětství nostalgicky

rozpomínám si jen,

jak jsme z jara jako malé holky vždycky

vykoukly z okna ven

a už jsme z domu vyběhly, žádné kecky,

jen tak – naboso jen.

Užít si tepla prvního jarního paprsku,

splynout s ledovým proudem našeho

potoku.

Kochat se sněhovými koblížky posledními

jak prodírají se první sněženky jimi.

Doslova dětsky bezcitně urvaly jsme první

kočičky,

neuvědomujíc si, že je to první potrava pro

včeličky.

Pak honem, máma k obědu volá

a vytrhne nás z dobrodružství kola.

Předaly jsme jí pozdrav jara do vázy

ten důkaz dětské nevědomosti a zkázy.

K večeru nám rudly líce,

energie bylo čím dál více,

zdálo se nám bezmála,

že lítat venku můžeme až do rána.

Mámy k večeři volání

ukončuje noci vábení.

Běda, kdo včas nepřišel,

dobývat se do postele přes chlívek musel.

A tak to bylo vážení,

jiná doba a stojí za zvážení,

to staré doby zlato,

nestálo by to za to,

není na čase její vrácení?

Ježíš a Marie

Ježíš a Marie výzva pro umělce,

kolik malířů i sochařů sáhlo po nástroji

opatrně, lehce.

V srdci pokoru, v ruce bázeň,

k výtvarné technice zaujali přísnou kázeň.

Marie úsměv blahosklonný,

dává pocítit trpělivost a sílu ženy,

matky hrdost a že má jistotu,

že syna božího věnovala světu.

Hledajíc zkratku, ke Kristovo počátku,

řečí obrysů i linky, oživují vzpomínky-

vzpínající ruce Krista, náklon jeho hlavy,

celý postoj jeho postavy

napovídá vnímavému:

Věř člověče mnou slovu řečenému!

Slyš, právě teď hovořím k člověku

současnému!

Věruška 70 let

Sedmička je číslo šťastné, s nulou spojené je úžasné…

Z malé holčičky se stala holka velká, která se jen tak něčeho nepoleká.

Nezatajila by ani dech, se zapleteným netopýrem ve vlasech.

V zralé tváři jí úsměv září, tak jak v osmnácti ještě paří.

V duši má bohorodý klid a mír, už dobře ví, co je to života vír.

Testosterony má dlouho na háku, už dávno zná tu jejich pohádku.

Má jen Olinka svého, a ani za nic na světě nedá dopustit na něho.

Takže, kdo by neměl rád tenhle věk, měl by si nasadit okuláry… a řeklo by se, že není žádný rek, a ať jde do háje a hledá si máry.

Proto přání štěstíčka a zdravíčka a tak dál… je jako mlácení prázdné slámy, co by za to dnešní třicátník dal, kdyby na tom byl tak, jako Ty Věruško se sedmdesátinami!

Ale abys neřekla, tak pro formu, Přeji Ti od teď novou životní normu:

Od Olinka denně snídani do postele a kdo Tě naštve, toho klidně pošli do p…řírody.

Eva Vojtelová©

Přepravka ke dřezu

V kuchyni pokládám si otázku

kam umístit hadru, mýdlo, houbičku i drátěnku,

a to všechno bez chaosu, ale ve skladu a ladu,

aby tvořilo to u dřezu i nějakou tu parádu.

Objevilo se jedno řešení,

které stávající bezútěšný stav mění-

bedýnka, dřevěná tyčka a keramické sítko

spolu se přetvořily v nové dítko.

To vyřešilo mé dilema,

kam k sakru s těma krámama…

K světu se hned hlásilo, hej ho, ho,

že každá nej kuchyň chce jen ho a ho!

Eva Vojtelová ©

Hlavy-krytky na plot

Já jsem hlava pomazaná,

tvrdí si vzájemně páni krytky,

ale je to pravda jimi nepoznaná,

že z výšky-na plotu tyčce

mají blíže ke zhaslé svíčce.

Pan Hodný, není dnes módní

pan Vesničan, je v městě jak Afričan,

pan Vtipálek, se pravého života lek,

pan Nostalgický, má splín vždycky,

pan Diktátor, je jak Terminátor.

Ještě zbylo tyček šest-

počet hlav pro jejich čest.

Napiš v komentáři,

která povaha v tvém životě září,

toho z hlíny vytvořím a na plot vyvěsím.

Pospěš, krytky z plastu

od výrobce popraskaly,

pomazané hlavy je dobře nahradily.

V čase prodlení

se tyčky v hromádku rzi promění-

a to už není umění…

VĚŠÁK

Věšák, je věcí,

který není od věci.

Může ho mít fešák,

pěkný narcista a čtverák,

co rád se každou chvíli musí převléci.

I sličná dívka, odloží svůj šat,

na věšák, než odhodlá se jíti spát.

Má to ale jeden háček,

kam své svršky dá miláček.

Nedivte se je to chlap,

spadnou tam, kde zůstal stát.

To věšáku přijde líto…

Sedmička je číslo šťastné,
s nulou spojené je úžasné…

Z malé holčičky se stala holka velká,
která se jen tak něčeho nepoleká.

Nezatajila by ani dech,
se zapleteným netopýrem ve vlasech.

V zralé tváři jí úsměv září,
tak jak v osmnácti ještě paří.

V duši má bohorodý klid a mír,
už dobře ví, co je to života vír.

Testosterony má dlouho na háku,
už dávno zná tu jejich pohádku.

Má jen Olinka svého,
a ani za nic na světě nedá dopustit na něho.

Takže, kdo by neměl rád tenhle věk,
měl by si nasadit okuláry…
a řeklo by se, že není žádný rek,
a ať jde do háje a hledá si máry.

Proto přání štěstíčka a zdravíčka a tak dál…
je jako mlácení prázdné slámy,
co by za to dnešní třicátník dal,
kdyby na tom byl tak,
jako Ty Věruško se sedmdesátinami!

Ale abys neřekla, tak pro formu,
Přeji Ti od teď novou životní normu:

Od Olinka denně snídani do postele
a kdo Tě naštve, toho klidně pošli do p…řírody.