O výstavě Dobří holubi se vracejí

Začalo to pozvánkou…

Pozvánka pro všechny, kdo se o této výstavě dozvědí. Jste srdečně zváni! Výstava se zahajuje vernisáží v Městské knihovně Litvínov ve čtvrtek 31. 8. 2023 od 16:30 hod. a bude se konat do pátku 13. 10.2023

Eva Vojtelová

O proběhlé V Ý S T A V Ě…

Už uběhla nějaká doba od výstavy a tak jen malá rekapitulace. Vernisáž proběhla v úžasném přátelském duchu za hojné účasti milé rodiny, dobrých přátel a vážených příznivců. Všem uctivá poklona a velké díky za účast!

Něco z výstavy pro Ty z Vás, kteří se nemohli zúčastnit…

Výstavu zahájila přivítáním všech účastníků pracovnice knihovny Litvínov Bc. Michaela Hrabinská, vedoucí oddělení pro dospělé. Poté jsem se ujala přivítání i já volným i veršovaným proslovem…Následoval slavnostní přípitek a volná prohlídka vystavovaných exponátů.

Pointa výstavy v rýmu jako součást přivítací řeči

Bláznova ukolébavka-měla původně představit další oblast mého tvoření, jako úvodní kulturní hudební vsuvka. K ní ale nedošlo, neboť s radostí byla dána přednost mládí-vernisáž obohatila svým hudebním uměním na flétnu Eliška Brožová. Její moc hezké vystoupení bylo zaznamenáno pouze ve formátu JPG a bohužel ne v MP3…

Po celou dobu vernisáže probíhala video prezentace mých prací v Power Pointu, které již nemohly být vystaveny, neboť byly v minulosti předmětem prodeje nebo darování:

Pamětní deska kamarádovi Františkovi k 70 l

Maxi turistická známka novomanželům, členům Sokola

Dělo-držák lahve-kamarádovi Pepovi k 70 l

Rekvizita čert a Káča k pohádkovému lesu

Mlýn-dceři k 40 l

Jezírková panna s fontánou

Tímto videem presentace mé tvorby, která nebyla předmětem výstavy, končila a pokračovala ve smyčce po celou dobu výstavy. Průběžně následovala prohlídka vystavovaných předmětů:

Na výstavě měli účastníci možnost shlédnout: Fota, keramiku, obrázky, básně a Špejlové divadélko.

FOTA:

Duhový most z Litvínova do Mostu, Litvínov

Chaloupka-stromu pokračování života, Karolinka

KERAMIKA:

OBRÁZKY:

ŠPEJLOVÉ DIVADÉLKO:

V průběhu prohlídky byly návštěvníkům k dispozici také stoly plné občerstvení. A tak jako všechno, co jednou začíná, také jednou končí. Už zbývají jen vzpomínky na krásné přátelské setkání…Snad tato výstava zanechala alespoň malý otisk v myslích a srdcích návštěvníků.

Tak na shledanou přátelé, někde, někdy příště…

Eva Vojtelová

Ježíš

Ježíš a Marie -naglazování a před výpalem

Ježíš a Marie

Ježíš a Marie výzva pro umělce,

kolik malířů i sochařů sáhlo po nástroji

opatrně, lehce.

V srdci pokoru, v ruce bázeň,

k výtvarné technice zaujali přísnou kázeň.

Marie úsměv blahosklonný,

dává pocítit trpělivost a sílu ženy,

matky hrdost a že má jistotu,

že syna božího věnovala světu.

Hledajíc zkratku, ke Kristovo počátku,

řečí obrysů i linky, oživují vzpomínky-

vzpínající ruce Krista, náklon jeho hlavy,

celý postoj jeho postavy

napovídá vnímavému:

Věř člověče mnou slovu řečenému!

Slyš, právě teď hovořím k člověku

současnému!

Eva Vojtelová©

Dárek kamarádce Věrce

Věruška 70 let

Sedmička je číslo šťastné,
s nulou spojené je úžasné…

Z malé holčičky se stala holka velká,
která se jen tak něčeho nepoleká.

Nezatajila by ani dech,
se zapleteným netopýrem ve vlasech.

V zralé tváři jí úsměv září,
tak jak v osmnácti ještě paří.

V duši má bohorodý klid a mír,
už dobře ví, co je to života vír.

Testosterony má dlouho na háku,
už dávno zná tu jejich pohádku.

Má jen Olinka svého,
a ani za nic na světě nedá dopustit na něho.

Takže, kdo by neměl rád tenhle věk,
měl by si nasadit okuláry…
a řeklo by se, že není žádný rek,
a ať jde do háje a hledá si máry.

Proto přání štěstíčka a zdravíčka a tak dál…
je jako mlácení prázdné slámy,
co by za to dnešní třicátník dal,
kdyby na tom byl tak,
jako Ty Věruško se sedmdesátinami!

Ale abys neřekla, tak pro formu,
Přeji Ti od teď novou životní normu:

Od Olinka denně snídani do postele
a kdo Tě naštve, toho klidně pošli do p…řírody.

Eva Vojtelová©

PŘEPRAVKA

Přepravka ke dřezu

V kuchyni pokládám si otázku

kam umístit hadru, mýdlo, houbičku i drátěnku,

a to všechno bez chaosu, ale ve skladu a ladu,

aby tvořilo to u dřezu i nějakou tu parádu.

Objevilo se jedno řešení,

které stávající bezútěšný stav mění-

bedýnka, dřevěná tyčka a keramické sítko

spolu se přetvořily v nové dítko.

To vyřešilo mé dilema,

kam k sakru s těma krámama…

K světu se hned hlásilo, hej ho, ho,

že každá nej kuchyň chce jen ho a ho!

Eva Vojtelová ©

Hlavy pomazané

Hlavy-krytky na plot

Já jsem hlava pomazaná,

tvrdí si vzájemně páni krytky,

ale je to pravda jimi nepoznaná,

že z výšky-na plotu tyčce

mají blíže ke zhaslé svíčce.

Pan Hodný, není dnes módní

pan Vesničan, je v městě jak Afričan,

pan Vtipálek, se pravého života lek,

pan Nostalgický, má splín vždycky,

pan Diktátor, je jak Terminátor.

Ještě zbylo tyček šest-

počet hlav pro jejich čest.

Napiš v komentáři,

která povaha v tvém životě září,

toho z hlíny vytvořím a na plot vyvěsím.

Pospěš, krytky z plastu

od výrobce popraskaly,

pomazané hlavy je dobře nahradily.

V čase prodlení

se tyčky v hromádku rzi promění-

a to už není umění…

V E J C E

VEJCE

Co bylo dřív vejce, nebo slepice,

vyvstává v mysli mé filosofická otázka nejvíce.

Obojí boží dílo pojí,

to mou zvědavost pátrat dál neukojí.

Když Bůh stvořil nejdřív slepici,

netvořil tak trochu spící?

A když vejce,

to zahříval je On sám v ruce?

Jsou to záhady, mění se mi nálady.

Budu radši věřit

a ne pozemsky měřit.

Jen On ví, co důležité jest

a kdy a co v první řad povznést.

Věšák Kůň a Vlčák

VĚŠÁK

Věšák, je věcí,

který není od věci.

Může ho mít fešák,

pěkný narcista a čtverák,

co rád se každou chvíli musí převléci.

I sličná dívka, odloží svůj šat,

na věšák, než odhodlá se jíti spát.

Má to ale jeden háček,

kam své svršky dá miláček.

Nedivte se je to chlap,

spadnou tam, kde zůstal stát.

To věšáku přijde líto…

je to ale jelito,

vždyť na jeho spoďáry,

jsou ještě volné háčků dva páry!

Ale radši mlčí,

v duchu přeje dobrou noc,

ať hluboký spánek určí,

jak moc něžné sny budou míti nad nimi moc.

Na výrobu věšáků bylo použito:

Javorové dřevo frézované horní frézkou pro zapuštění ornamentu, keramické ornamenty vytvořené podle překližkových šablon od https://www,vyrejeme.cz, epoxidová pryskyřice s fosforeskujícím pigmentem, kovové věšáky, kovové pásky k zavěšení celého věšáku na zeď, lodní lak.

Tři košíčky

TŘI KOŠÍČKY

Tři košíčky pro oříšky, dobrou chuť veveřičky.

Tři košíčky pro houbičky, dobrou chuť kuchařičky.

Tři košíčky pro cukrlátka, dobrou chuť boubelátka.

Tři košíčky pro šití, musí švadlenky míti.

Tři košíčky prázdné, koupají se lístečky na dně.

Čtyři roční období

ROK

Jsou to čtyři sourozenci,

v kráse nemají konkurenci.

Držíc se ruku v ruce,

na zemi se střídají,

v divech pomáhá jim slunce,

když zem svou líc k němu jinak nastaví.

Každý má svou náladu,

a dělají vždy parádu.

Jaro se listím, kvítím obléká,

podzim ten zas naopak se svléká.

Léto plné energie,

veškerým žije životem,

zima vše peřinou přikryje

a pak lehkým mrazivým vánkem

uspí vše, co spí zimním spánkem.

Nemají mezi sebou potíže,

s radostí si předávají otěže,

první nastoupí jaro,

po něm léto, podzim teplo uzavírá,

a je tu zima, mráz vše svírá.

Každý má rád jiné období,

na ty ostatní se i zlobí.

Kdo je se mnou, hlaste se,

já miluji celý rok a bez recese.

Takto mi doma vládne jaro…a takto jeho sourozenci odpočívají na skříni a čekají na svůj čas…

O proběhlé V Ý S T A V Ě…

Mlýn-dceři k 40 l

Ježíš a Marie

Ježíš a Marie výzva pro umělce,

kolik malířů i sochařů sáhlo po nástroji

opatrně, lehce.

V srdci pokoru, v ruce bázeň,

k výtvarné technice zaujali přísnou kázeň.

Marie úsměv blahosklonný,

dává pocítit trpělivost a sílu ženy,

matky hrdost a že má jistotu,

že syna božího věnovala světu.

Hledajíc zkratku, ke Kristovo počátku,

řečí obrysů i linky, oživují vzpomínky-

vzpínající ruce Krista, náklon jeho hlavy,

celý postoj jeho postavy

napovídá vnímavému:

Věř člověče mnou slovu řečenému!

Slyš, právě teď hovořím k člověku

současnému!

Věruška 70 let

Sedmička je číslo šťastné, s nulou spojené je úžasné…

Z malé holčičky se stala holka velká, která se jen tak něčeho nepoleká.

Nezatajila by ani dech, se zapleteným netopýrem ve vlasech.

V zralé tváři jí úsměv září, tak jak v osmnácti ještě paří.

V duši má bohorodý klid a mír, už dobře ví, co je to života vír.

Testosterony má dlouho na háku, už dávno zná tu jejich pohádku.

Má jen Olinka svého, a ani za nic na světě nedá dopustit na něho.

Takže, kdo by neměl rád tenhle věk, měl by si nasadit okuláry… a řeklo by se, že není žádný rek, a ať jde do háje a hledá si máry.

Proto přání štěstíčka a zdravíčka a tak dál… je jako mlácení prázdné slámy, co by za to dnešní třicátník dal, kdyby na tom byl tak, jako Ty Věruško se sedmdesátinami!

Ale abys neřekla, tak pro formu, Přeji Ti od teď novou životní normu:

Od Olinka denně snídani do postele a kdo Tě naštve, toho klidně pošli do p…řírody.

Eva Vojtelová©

Přepravka ke dřezu

V kuchyni pokládám si otázku

kam umístit hadru, mýdlo, houbičku i drátěnku,

a to všechno bez chaosu, ale ve skladu a ladu,

aby tvořilo to u dřezu i nějakou tu parádu.

Objevilo se jedno řešení,

které stávající bezútěšný stav mění-

bedýnka, dřevěná tyčka a keramické sítko

spolu se přetvořily v nové dítko.

To vyřešilo mé dilema,

kam k sakru s těma krámama…

K světu se hned hlásilo, hej ho, ho,

že každá nej kuchyň chce jen ho a ho!

Eva Vojtelová ©

Hlavy-krytky na plot

Já jsem hlava pomazaná,

tvrdí si vzájemně páni krytky,

ale je to pravda jimi nepoznaná,

že z výšky-na plotu tyčce

mají blíže ke zhaslé svíčce.

Pan Hodný, není dnes módní

pan Vesničan, je v městě jak Afričan,

pan Vtipálek, se pravého života lek,

pan Nostalgický, má splín vždycky,

pan Diktátor, je jak Terminátor.

Ještě zbylo tyček šest-

počet hlav pro jejich čest.

Napiš v komentáři,

která povaha v tvém životě září,

toho z hlíny vytvořím a na plot vyvěsím.

Pospěš, krytky z plastu

od výrobce popraskaly,

pomazané hlavy je dobře nahradily.

V čase prodlení

se tyčky v hromádku rzi promění-

a to už není umění…

VĚŠÁK

Věšák, je věcí,

který není od věci.

Může ho mít fešák,

pěkný narcista a čtverák,

co rád se každou chvíli musí převléci.

I sličná dívka, odloží svůj šat,

na věšák, než odhodlá se jíti spát.

Má to ale jeden háček,

kam své svršky dá miláček.

Nedivte se je to chlap,

Sedmička je číslo šťastné,
s nulou spojené je úžasné…

Z malé holčičky se stala holka velká,
která se jen tak něčeho nepoleká.

Nezatajila by ani dech,
se zapleteným netopýrem ve vlasech.

V zralé tváři jí úsměv září,
tak jak v osmnácti ještě paří.

V duši má bohorodý klid a mír,
už dobře ví, co je to života vír.

Testosterony má dlouho na háku,
už dávno zná tu jejich pohádku.

Má jen Olinka svého,
a ani za nic na světě nedá dopustit na něho.

Takže, kdo by neměl rád tenhle věk,
měl by si nasadit okuláry…
a řeklo by se, že není žádný rek,
a ať jde do háje a hledá si máry.

Proto přání štěstíčka a zdravíčka a tak dál…
je jako mlácení prázdné slámy,
co by za to dnešní třicátník dal,
kdyby na tom byl tak,
jako Ty Věruško se sedmdesátinami!

Ale abys neřekla, tak pro formu,
Přeji Ti od teď novou životní normu:

Od Olinka denně snídani do postele
a kdo Tě naštve, toho klidně pošli do p…řírody.