ROK

Jsou to čtyři sourozenci,

v kráse nemají konkurenci.

Držíc se ruku v ruce,

na zemi se střídají,

v divech pomáhá jim slunce,

když zem svou líc k němu jinak nastaví.

Každý má svou náladu,

a dělají vždy parádu.

Jaro se listím, kvítím obléká,

podzim ten zas naopak se svléká.

Léto plné energie,

veškerým žije životem,

zima vše peřinou přikryje

 a pak lehkým mrazivým vánkem

uspí vše, co spí zimním spánkem.

Nemají mezi sebou potíže,

s radostí si předávají otěže,

první nastoupí jaro,

po něm léto, podzim teplo uzavírá,

a je tu zima, mráz vše svírá.

Každý má rád jiné období,

na ty ostatní se i zlobí.

Kdo je se mnou, hlaste se,

já miluji celý rok a bez recese.

Mgr. Eva Vojtelová ©

Takto mi doma vládne jaro…a takto jeho sourozenci odpočívají na skříni a čekají na svůj čas…

KAKTUS

Kaktusu, nedáš jen tak pusu,

trnité má tělo,

to by se ani pohladit nechtělo.

Ale je tu dobrá zpráva,

jednou za čas květ nám dává.

Pak teprve je potěšením pro oko,

stane se vhodným objektem pro foto.

Fantasii probudí a dere se otázka,

odkud pochází a nebude to asi procházka.

Domovinu má nejspíš v Jižní Americe.

pak množili ho v Horní, Dolní Kotěhůlce.

Je objektem vášně, přímo závislosti,

všech kaktusářů až do morku kosti.

Zdá se, že kromě krásy,

kaktus nic k užitku nepřináší.

Kdo si chce dát do nosa,

zapomene na kaktusa.

Pořídí si sukulenta, je také květináče

host,

s kaktusem je jedna velká podobnost.

Udělá si tekylu, nebo z aloe vera tinkturu

a to všechno pro zdraví a sobě na míru.

Eva Vojtelová©

SNĚHULÁK

Sněhulák radostí huláká: “ Jémine,

už není zima na draka-Pepine“!

Umenšily se počty letů-

konečně máme zimu k světu.

Jako za starých časů dobrých,

ledový dech na nás dých,

rampouchy visí ze střech,

zima třeští v domů zdech.

Snížek vmetá dětem do tváří,

vlhké políčky až rudě září.

Kdo by to řek, to je legrace,

pravou zimu poznají i ti,

co ji dosud neznají –

i dnešní mladá generace.

To je jedno z pozitiv,

doby plné negativ-

se sněhulákem si hulákej,

sněhové koule kutálej.

Sláva sněhulák už není jedináček-

konečně má brášku Jémináček.

Eva Vojtelová©

BÁSEŇ O BÁSNI?

Promiňte J.V. Sládku,

a nebo jste rád?

Že jsem použila Vašich řádků,

a dobře udělala snad.

Tak jako Vy tu krásu přírody

umíte nádherně popsat básně slovy,

tak bych i já chtěla dosáhnout té shody,

jinou mluvou, díky země, hlíny promluvy.

Doufám jen, že každý návštěvník,

který projde dveřmi našimi,

se  zastaví na chvíli, okamžik

a skloní se nad slovy Vašimi…

a při tom také pohlédne

na dílo ruky mé…

Eva Vojtelová©